16 OF 365

Za poslední asi tři měsíce se mi život otočil snad o 360 stupňů.

Zdravotní problmy v rodině, nekonečný počet nachlazení a chřipek, dřina, přijetí na obě školy které jsem chtěla, rozhodování se, poznání nových lidí, narozeniny a dospívání mě změnilo.
Uvědomila jsem si že dokud o něco nepříjdete, neuvědomíte si jakou velkou cenu to pro vás mělo. A opakované ztrácení se ve mně střádalo. Konec roku u nás gradoval a společně s tím i moje emoce.
Letošní Vánoce po mě nebyly jako každý rok, tentotkrát to byla dřina a smutný pocit že si neužívám tak jak bych chtěla. Nakonec svátky uběhly tak rychle že jsem si ani nedokázala vrýt do paměti vůni našeho vánočního stromku.
Na Nový rok jsem snad poprvé vypadla ze stereotypu všedního dění.
Nejvíce se moje slabost předvedla v posledních dnech mých zkoušek. Není to jako když se hlásíte někam kde děláte jen písemné zkoušky. Pro mě ne. Je to něco kdy prostě mám kreativní den, nebo ne. Den kdy můžu ukázat jestli to v sobě mám, ten talent. Povědomí o tom že třeba mám tu uměleckou duši mě dělá šťastnou.
V té době mě dokázalo vykolejit každá maličkost.
Polovina lidí ve mě věřilo až tak že jsem se bála že je zklamu a polovina lidí mi nevěřilo vůbec, což mě taky vedlo k deprsím. haha
Proto jsem ráda že jsem nezklamala a těm ostatním můžu tak skromně a trochu hrdě říct že jsem to dokázala i bez jejich podpory a ještě se skvělým umístěním.
To jak někteří po tomhle zjištění změnili tvář mě rozesmívá. Vůbec se nezajímali o to co dělám a nechtěli vidět to v čem chci být dobrá a když zjistili že v tom asi nejsem zas tak špatná, tak se hned zajímají. Jak typické.
Co se týká mých spolužáků, tak se jim budu jen tiše škodolibě smát že já mám veget. No co já si svoje oddřela.
Přesně mezi dvoumi zkouškami jsem měla narozeniny. Moje sweet sixteen upadly do zapomění a víc lidí mi popřálo na facebooku než osobně. Největší narozeninový dárek však pro mě bylo přijetí na obě školy.
Teď ovšem nastává druhé depresivní období..a to která z nich.
Rodiče byli rozhodnuti hned, ale já byla ponořená v eufórii z obou škol a tak jsem si nemohla vybrat. Teď už jsem ovšem ráda že jsem poslechla naše a vybrala tu správnou školu, protože po několika dnech se moje eufórie začala vytrácet.
Doteď jsem nehorázně šťastná že mi všechny okolnosti takhle náhrávaly do sebe, protože díky různým věcem, jsem se poznala s novými lidmi a dala spoustu mých přátelství zase do správného chodu.
Je tu jeden člověk co mě za poslední dobu zklamal a už v něm nvidím takovou oporu jako dřív, ale to vy můžete jen přemýšlet a nechat se užírat v nevědomosti z toho kdo by to asi mohl být.
Když se ohlédnu zpět vidím změnu i v mém stylu. Nebojte, jsem to pořád já, ta stejná Míša oblečená v černé, jen s trošku vyspělejším stylem, ovšem pořád půlka mé šatny obsahuje klučičí hipster hadry hhh.

Nejdou mi závěry.
Tak zase někdy ahoj.